Aukro a přístup k zákazníkům

Aukro poněkolikáté jen v posledních měsících změnilo podmínky a nastavení služeb aniž by se ráčili kohokoli řádně informovat. Tentokrát se to týká čehosi v komentářích a argumentace je, že to mají kdesi v novinkách, kam se mimochodem člověk musí jako debil proklikávat přes bůhví kolik stránek, přímý odkaz tam není. Ne, skutečně to není ani v zápatí, když už to tedy není první věc na titulní straně, na kterou oko padne, jak by normální člověk čekal. No, asi je nepřekonatelnej problém v roce 2017 svým smluvním zákazníkům poslat e-mail, když už jim nepošlou přímo dopis, že. Tak nějak mi to přípomíná Stopařova průvodce po galaxii, i když, nalijme si čistého vína, vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby to bylo ze života:

„Ale pane Dente, ty plány byly přístupné na místním plánovacím úřadě tři čtvrtě roku.“
„To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně sěl podívat, včera odpoledne to bylo.  Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na ten způsob.“
„Ale ty plány byly vyvěšeny...“
„Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa.“
„Tam je oddělení, kde je vyvěšují.“
„S baterkou.”
„Asi byl zrovna výpadek proudu.“
„A schody zřejmě taky vypadly.“
„Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?“
„Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor, leopard!.“

ESR Micro v4.1S, v4.1, v4.2

S ohledem na množící se dotazy ohledně měřičů ESR a kapacity ESR Micro v4.1S, 4.1 a 4.2 je již na místě k této problematice něco zmínit. ESR Micro v4.1S, 4.1 a 4.2 a jakékoli další podobné krámy nemají s originálním měřičem ESR Micro od Radiodevices zhola nic společného. Jedná se o jistý samostatný vývoj na základě okopírovaných měřičů ESR Micro v3.1 a pozdějších od nějaké běloruské skupiny. Jak Radiodevices, tak HW World jakožto výhradní dovozce originálních měřičů ESR Micro se od toho zcela distancuje.

Je namístě také zmínit, že se skupině, která za tímto pančováním stojí, doposud nepodařilo okopírovat zlepšení z poslední generace ESR Micro v4.0si. Jejich měřiče jsou minimálně o generaci pozadu a nejsou vůbec vybaveny ochranným obvodem s relé proti připojení nabitých kondenzátorů (či do obvodu pod napětím). Máte-li zájem o cenově velice slušný měřič schopný měřit i v obvodu bez negativního vlivu jiných součástek, kupujte originální ESR Micro v4.0si od HW World tak, jak je vyobrazen na našem snímku!

Nehodovost v dálničních zúženích s kamerami je stále stejná

Jak se dalo předpokládat již předem, a mnoho spolků i lidí na to poukazovalo, kasírování ve zúžení na D1 samozřejmě nic nepřineslo. To nyní vyplývá z oficiálních dat nasbíraných za dobu provozu systému, jak informoval magazín Garáž. Nicméně zmrdi na miniserstvu proinvestovali prachy pro kamarády, a bolševická prasata z prdelí typu Rosice si zase mastí kapsy z výpalného, účel tedy byl splněn. Že by místo toho těch deset mega raději zainvestovali do toho, aby v „opravovaných“ úsecích nebyl pouze jeden bagr a dva kopáči opření o lopatu, případně na jinch dálnicích aby nebyly zavřené desítky kilometrů dálnice, kde se (jestli vůbec) pracuje na stometrových úsecích svodidel pár hodin denně, to ne.

V pátek jsem strávil společně s několika tisíci dalších řidičů hodně přes půl hodiny popojížděním ve zúžení někde kolem 190. kilometru. Přičemž nevím, proč to vlastně stálo, nebylo tam ani zúžení na jeden pruh, prostě se to zničeho nic rozjelo. Však co, jde jenom o čas občanů, v úhrnů miliony zbytečně zahozených hodin a miliony litrů paliva, což nakonec dává jenom finanční ztráty někde ve stamilionech až miliardách. To nikoho nezajímá, tady najednou ani tadleta vochrana přírody nebo jak tomu zelení mozci říkaj nemá místo. To radši zbuzerují lidi na nesmyslných kravinách, např. emisích sekaček, které v úhrnu nepřinesou ani zlomek zlepšení, jakého se dá dosáhnout tím, že stavby budou prováděny rychle a tak, aby tam lidi nepropálili miliony litrů paliva jen tak zbytečně popojížděním v koloně.

Podobná situace je v Praze, kdy nejen vlivem debilů na úřadech placených z vašich peněz, ale samozřejmě i tupým bolševickým systém centrálního plánování (o kterém je vědecky dokázáno, že nemůže fungovat, už něco přes 150 let, a proto ho máme stále více, to dávám rozum, že?) bylo naráz rozkopáno skoro vše, co rozkopat šlo. Přičemž jen na Jižní spojce, asi nejvytíženější komunikaci, z toho byla denně apokalypsa, a proč? Po několika týdnech, kdy jsem tam neviděl ani jednoho člověka kopnout do země jsem si všiml nějakých dvou spárek u nějakého můstku. Že oprava dilatačních spár. Tak pro to všechno vážení tam stojí desítky tisíc aut denně. Socanský kripl a špína z magorstrátu pak ještě v rozhovoru do novin arogantně napíše, že to je v pořádku a dementi jste vy. Voni přece vybírají dodavatele a staví rychle, tak nemáte jezdit autem. Stejně ani nepoužíváte to jedno parkoviště za deset let, které postavili! Co na tom, že je v místě, kde je platný jak mrtvýmu zimník, a i přes to a ty kecy toho blázna je v reálu už poměrně často plné. Vy, plebs, jste prostě pitomci a voni co sedí na miliardách jsou ti jediní správní, jak s nima naložit.

Nejlíp zakázat auta, jak navrhuje ta slovenská kráva co Burešovi držela bůhví co, když před pár lety něco rozkrádal, a za to dostala flek, čmárat po silnicích pruhy pro zyklobuzny, modrý čáry a nasadit víc pomalé, drahé, smradlavé socky. A proto nezoufejte, doprava bude dále kriplena ve prospěch městské hromadné socky. Co na tom, že ve všech zmiňovaných případech se tam dostanete rychleji a pohodlněji autem než sockou jak před tím, tak poté, až ten nesmysl spustí. Jsou to okrajové čtvrti, kde je vše daleko a socka tam už z principu, dokud má zastávky, nikdy nedojede rychle, nikdy. Autem jsem na mnoha místech například v Hostivaři zhruba za dvacet minut, sockou hodinu a půl s minimálně dvěma přestupy. Co na tom, že ta socka ve skutečnosti nakonec ani tak nezrychlí, protože až se to vlivem uzavírek ucpe, tak se ten bus k tomu pruhu ani nedostane a bude tam stejně hodiny stát v koloně. Prostě je to správně, protože mocipanstvo rozhodlo. No, možná zkuste příště místo fašistů, zelenejch mozků a jinejch socialistů, kteří chtějí jenom řídit vaše životy a hlavně za vaše peníze, zvolit někoho normálního…a pokud ty čmáranice, uzavírky a socku chcete, jste pitomci, protože na to nakonec doplatíte taky.

Nabíjení různých druhů olověných akumulátorů

Nabíjení olovených akumulátorů je sama o sobě poměrně široká oblast jak výzkumu nových materiálů a způsobů nabíjení, tak technického provedení nabíjecích systémů a samotných akumulátorů. Nelze tedy krátce doporučit nejlepší způsobem nabíjení. Je však nutné si uvědomit, že různé typy olověných akumulátorů vyžadují rozdílné nabíjení. Nelze také naslepo nahrazovat jeden typ akumulátorů jiným, ne při požadavku na zachování jistoty správné funkčnosti a adekvátní životnosti. V tomto krátkém pojednání se zaměříme zejména na auto/motoakumulátory, byť se dotkne i akumulátorů pro jiné systémy. Budu vycházet zejména z rozsáhlého materiálu CAR AND DEEP CYCLE BATTERY FAQ 2016.

Druhy olověných akumulátorů

Základní rozdělení olověných akumulátorů je v podstatě dvojí, přičemž se různé akumulátory mohou prolínat do obou kategorií. Jedná se o dělení dle provedení - nalévané (údržbové) a uzavřené (bezúdržbové) akumulátory, a pak dle materiálu elektrod - „standardní“ olověné (dnes výhradně s příměsí antimonu), vapníko-olověné (jedna z elektrod je legována vápníkem) a pak vapníko-vápníkové (obě elektrody legovány vápníkem). Podívejme se tedy na různé typy blíže.

Tzv. standardní nalévané akumulátory jsou v podstatě běžné modely zejména auto a motoakumulátorů. Jsou charakteristické svými ventily, zpravidla přímo přístupnými na jednotlivých článcích (3 pro nominálně 6V a 6 pro nominálně 12V akumulátory). V rámci pokroku během minulého století začal čisté olovo být legováno zejména antimonem, ve stopovém množství pak i jinými prvky a sloučeninami za účelem zlepšení životnosti (odstranění sulface, menší náchylnost na plynatost apod.).

Vylepšením tohoto typu jsou akumulátory s menší náročností na údržbu, ale stále nalévané a údržbové, byť ventily mohou být přístupné obtížněji. Zde pozor na zavádějící popis a potenciální záměnu za bezúdržbové akumulátory. Tyto mají zpravidla jednu elektrodu legovánu vápníkem pro zlepšení chemicko-fyzikálních vlastností, dále mohou být přítomny další technologie kolem elektrod pro zlepšení funkce (různé separátory, rekombinátory).

Bezúdržbové akumulátory (SLA, sealed lead-acid, uzavřené, nebo také VRLA, valve-regulated lead-acid, ventily regulované) pak zahrnují několik dalších podkategorií. Akumulátory mokré (EFB, enhanced flooded battery), které mají elektrody klasicky ponořené v tekutém elektrolytu, tělo je zavařené, ale ne vždy jsou určeny k funkci v různých polohách, ventily bývají volnější a elektrolyt může vytékat i při pouhém otočení. Pak jsou to akumulátory AGM (absorped glass mat, s elektrolytem ve skelné vatě) a gelové (elektrolyt je smíšen s dalšími látkami a tvoří hustý gel). AGM a gelové jsou častěji používány zejména pro systémy zdrojů napájení s ohledem na vyšší hustotu energie a možnost provozu v libovolné poloze. Často jsou nesprávně zaměňovány mezi sebou, nicméně většina těchto uzavřených typů jsou AGM. V poslední době se AGM více rozšiřuji i v automobilech. Pozn: i při použití SLA/VRLA akumulátorů však také může dojít k vytékání kapalin v některých polohách, zpravidla při přebíjení, když jsou zvýšeným tlakem otevřeny bezpečnostní ventily.

Bezúdržbové akumulátory zpravidla využívají elektrody legované vápníkem, přidány ale mohou být i další prvky (lithium, uhlík). Nicméně s ohledem na nemožnost doplnit elektrolyt a dále k odstranění sulface jsou často doplněny o mnoho dalších sloučenin plus další systémy v okolí elektrod (pro rekombinaci atomů vodíku a kyslíku, promíchávání elektrolytu atp.) se AGM/gelové liší v nabíjecím i provozním napětí.

Mimo to existují i jisté kombinace více typů, jako například vapníko-vápníkové nízkoúdržbové akumulátory. Nebo také klasické mokré olověné (s antimonem), ale bezúdržbové díky zavaření pouzdra a umístění separátorů a rekombinátorů k elektrodám, a další typy.

Nabíjení a nabíjecí napětí

Obecně pro všechny typy olověných akumulátorů je vhodné použít nabíječku alespoň se třístupňovým nabíjením. To sestává obvykle z části nabíjení konstantním proudem (rychlé nabíjení), dále konstantním napětím (absorpční část) a nakonec udržováním nižším napětím. Standardní nalévací akumulátory je možné i lehce přebíjet základními nabíječkami bez jakékoli regulace s ohledem na to, že lze doplnit vodu. U jiných typů to vede k (často výraznému) zkrácení životnosti. V extrémních případech i v podstatě k okamžitému zničení.

Naopak je však u některých typů nutno použít napětí vyšší, jinak bude docházet k podbíjení a výraznému zkrácení životnosti. Obvyklé hodnoty napětí pro různé typy olověných akumulátorů jsou obsaženy v tabulce. Byť je absorpční napětí standardních naléných akumulátorů uvedeno poměrně vysoké, jedná se o hodnotu pro ideální nabíjení trochu inteligentnější nabíječkou. Takové akumulátory se obvykle poměrně rozumně nabijí i napětím kolem 14 V. Pro bezúdržbové Ca/Ca akumulátory je však napětí kolem 14,8 V střední hodnotou minima, aby se vůbec pořádně nabily. Je tedy zřejmé, že je nutné použít nabíječku se správným nastavením pro daný druh olověného akumulátoru.

Typ akumulátoru Udržovací napětí Absorpční napětí Vyrovnávací napětí
Standardní nalévané (Sb/Sb) 13,2 V 14,5 V 15,5 V
Nalévací nízkoúdržbové (Sb/Ca) 13,2 V 14,4 V 15,8 V
Mokré bezúdržbové (Ca/Ca) 13,2 V 14,8 V 15,8 V
AGM SLA (deskové) 13,6 V 14,3 V 15,6 V
AGM SLA (válcové) 13,6 V 14,6 V -
Gelové SLA (Ca/Ca) 13,2/13,8 V 14,1/14,4 V -

Z toho rovněž vyplývá, že pro mnoho typů zejména starších vozidel nejsou bezúdržbové akumulátory vůbec vhodné, neboť nabíjecí napětí alternátoru je mnohdy nastaveno velice nízko, často jen na 13,6 - 13,7 V (naprázdno). V zátěži (např. u nás je aktuální ten nesmysl o denním svícení) je napětí ještě nižší. Vapníko-vapníkové akumulátory v takových vozidlech není možné vůbec nabít a mj. vlivem sulface elektrod poměrně rychle výrazně klesá kapacita. Obecně platí, že pro taková vozidla nemá nic lepšího než maximálně nízkoúdržbové akumulátory (a i u těch je vhodné dosáhnout napětí alespoň 14 V) smysl, životnost je zpravidla horší, než s klasickými nalévanými akumulátory. Navíc jsou výrazně dražší.

Podobné je to u častého domácího bastlení nalévaných olověných akumulátorů k UPS a podobným systémům. Mimo to, že výpary z těchto akumulátorů jsou agresivní a proto je nutné takovéto akumulátory používat pouze v dobře větraných prostorech, UPS také běžně nabíjí pouze na 13,6-13,7 V. Při opakovaném hlubším vybití pak dojde k rychlé degradaci kapacity vlivem sulface (ta je odstraňována právě „rozbitím“ krystalů vyšším napětím), nejsou-li UPS vybaveny funkcí pro desulfaci. Rovněž také dochází ke stratifikaci elektrolytu (při nabíjení vyšším napětím se elektrolyt promíchává díky tvoření bublinek elektrolýzou vody).

Další informace